Ve dnech 4. 6. až 7.6. 2010 pobýval v České republice významný americký spisovatel a světový investor pan Robert Kiyosaki s manželkou Kim. R. Kiyosaki přijal pozvání do Česka od společnosti ZFP akademie,a.s. k historicky první návštěvě ve Střední Evropě.
Systém není spravedlivý, ale každý má možnost volby, říká Robert T. Kiyosaki
Existují dvě základní skupiny lidí: jedna vydělává obrovské sumy peněz, druhá má příjmy mnohem nižší, ovšem platí nejvyšší daně. Ke které skupině chcete patřit, ptá se americký podnikatel, investor a autor několika světových bestsellerů Robert Kiyosaki.
Kritizujete chování vlád v současné obtížné hospodářské a finanční krizi. Vláda USA podle vás vytváří rekordní dluh, přitom není cesty, jak tento dluh splatit, protože jakmile půjdou do důchodu „baby boomers“, dostane se systém sociálního a zdravotního zabezpečení do krize. Dolary pumpované do ekonomiky se podle vás přelijí na finanční trhy a způsobí těžkou inflaci, což zdevastuje střední třídu. Proč se tak podle vás vlády chovají? Vždyť zcela určitě o všech těchto souvislostech vědí.
Je třeba se podívat na to, kdo vládne světu. Po staletí jsou to extrémně bohatí lidé a ti ovládají velké korporace, banky, peníze a také vlády. Vlády nemají žádnou moc, a nezáleží na tom, jestli jsou to socialisté, kapitalisté, fašisté či komunisté, kontrolují je bohatí. A náplní jejich práce je přesměrovat peníze od nás k nim. Způsob, jakým to dělají, se nazývá danění. Existují dva základní druhy daní: daně a inflace. Takže kdykoli se vytisknou peníze, jsme okrádáni, protože tím dochází ke znehodnocení peněz. Neposuzuji, jestli je to dobré, nebo špatné. Říkám jen, že je tu skupina lidí, kteří vydělávají spoustu peněz, a pak druhá skupina, která má mnohem menší příjmy, ale platí většinu daní. Otázka zní: ve které skupině chcete být?
Jaké je podle vás řešení této situace? Být podnikatelem?
Ano. Je nutné pochopit, jakou roli chcete hrát, což souvisí s vaším životním cílem. Řekněme, že jsem specialistou – doktorem, právníkem či drobným podnikatelem. Pak pracuji pro peníze, zaměstnanci pracují pro peníze. Ale ti extrémně bohatí pracují pro aktiva. Těmito aktivy jsou podniky, nemovitosti nebo banky. Já nepracuji pro peníze. Pracuji, abych získával aktiva. Mám stovky bytů, několik luxusních automobilů, svůj byznys. A když dělám tohle, můžu využít nastavení daňových zákonů. Dám příklad: investuji sto tisíc dolarů do ropy a vláda mi okamžitě dá čtyřicet tisíc zpět.
Kdyby ve školách byla finanční výuka a učitel by řekl desetiletému dítěti: „Když půjdeš do školy, získáš práci a budeš platit vyšší daně než lidé, pro které budeš pracovat. Jdi studovat, staneš se lékařem a budeš platit vyšší daně než bohatí.“ Co by na to asi řekly? Dokonce i tyto děti už by tomu rozuměly. Jenže školy a vlády jsou řízené velmi inteligentními intelektuály a byrokraty, kteří sice studovali, ale nepřemýšleli o daních.
Vraťme se k současné situaci. Jak vyvést z krize ochromené světové hospodářství, avšak aby přitom nedošlo k „zadření“ ekonomiky?
Důvodem pro vydávání stále většího množství peněz do oběhu je snaha o vyvolání inflace. Jenže pokud tahle strategie nebude fungovat, čeká nás ekonomická deprese. Otázkou je, jak to dopadne, jestli hrozí hyperinflace, tak jako se to stalo v době Výmarské republiky před nástupem Hitlera. Pro mě však platí, že čím víc kolapsů v Americe, tím víc vydělám. Když přijde hyperinflace, vydělám víc peněz. Soucítím s lidmi, ale příliš se nestarám, jak se vyvíjí finanční situace. Je ale třeba říct, že hyperinflace a deprese bohužel znamená, že přijdou nepokoje.
Jak se díváte na současné dění v Evropě, tzn. na krizi eurozóny, eura, fiskální problémy řady států atp.?
Kořeny jsou v roce 1971, kdy prezident Nixon přerušil navázání dolaru na zlato. Náhle přišel boom petrodolarů. Byla to obrovská suma peněz, kterou dostali Arabové. Ti ale neměli bankovní systém, takže peníze cestovaly do Londýna. Londýn je poslal dál do ekonomiky, půjčila si je Latinská Amerika, a její hospodářství se propadlo. Pak se přesunuly do Mexika, Japonska, Indonésie, Singapuru, Malajsie, Ruska, Spojených států a ekonomiky všech těchto zemí padaly. Pak se peníze přesouvaly do Evropy. A předpoklad je, že další velká země, kterou to postihne, bude Francie, také Velká Británie a Čína. Pokud k tomu dojde, pak je otázkou, co s tím jednotlivec může dělat.
Vy zdůrazňujete význam finančního vzdělávání. Je ale finanční vzdělávání skutečně řešením, když, jak jste sám řekl, ve školách neučí lidé se zkušenostmi z byznysu a podnikání?
V první řadě je třeba dětem vysvětlit daňovou problematiku. Když se stanou zaměstnanci, právníky či doktory, budou platit nejvyšší daně. Když budou mít svůj vlastní byznys nebo budou investory, nebudou platit žádné daně. Když dosáhnete deseti let věku, řeknete si: chci být zaměstnanec, nebo bohatý člověk? A jde přitom především o daně. Když se díváte na svět skrz daně, můžete udělat spoustu rozhodnutí, protože daňové zákony jsou zkrátka fakt a daně fungují stejně na celém světě. Stanete-li se právníkem či doktorem, nesvědčí to o vašem finančním vzdělání.
V jednom ze svých článků jste napsal, že v roce 1933, čtyři roky po krachu světové ekonomiky a finančních trhů, „vyrostly“ dvě velké osobnosti. Jednou z nich byl Adolf Hitler, druhou Franklin Delano Roosevelt. Řada lidí podle vás věří, že Barack Obama se pasuje do role FDR, což vede k otázce, kdo bude hrát roli Hitlera. Jak velké je podle vás riziko, že se tento vývoj bude opakovat? Vidíte někde znepokojující zárodky takového vývoje?
To je dobrá otázka. Zatím jsem nikoho takového neviděl. Ale problém tu bohužel je, je jím terorismus. S nárůstem chudoby, výskytem pornografie a drog a také rostoucím zoufalstvím lidí se objevuje čím dál více mini-Hitlerů, kteří můžou napáchat spoustu škod. Na světě existuje řada diktátorů na národní úrovni, což je také důvod, proč narůstá terorismus.
Ve svých textech také pranýřujete obrovské ekonomické nerovnosti, které na světě panují. Např. to, že v letech 1997–2001 připadlo na 50 procent lidí vyskytujících se na nižších patrech příjmového žebříčku pouhých 13 procent z celkového růstu. Jako řešení navrhujete finanční vzdělávání. Může ale tento zásadní problém vyřešit pouze finanční vzdělávání?
Dovolte, abych znova řekl: když se stanete zaměstnancem, budete platit vyšší daně než já. Můžete říct, že to není fér, a také to fér není. Ovšem jestli s tím něco uděláte, záleží jen na vás. Tyto věci neučíme na školách. Jak už jsem říkal, školy jsou řízené vládami a vlády řídí bohatí. Takže ve škole vám neřeknou, jak se dají vydělat 2 až 3 miliony ročně, aniž byste je musel zdanit, a to samozřejmě legální cestou. Lidé mohou říct, že to není spravedlivé, ale mohou s tím něco dělat, mohou proti tomu volit. Systém není spravedlivý, ale možnost volby tu je.
Robert T. Kiyosaki
Americký podnikatel, investor, řečník na motivačních vystoupeních a také autor řady knih, z nichž „Bohatý táta, chudý táta“, „Cashflow kvadrant bohatého táty“ a „Bohatý táta radí, jak investovat“ se dostaly mezi 10 bestsellerů v žebříčcích deníků New York Times, Wall Street Journal a USA Today. Své podnikatelské začátky popisuje takto: „Byl jsem pilotem ve válce ve Vietnamu, a když jsem se v roce 1973 vrátil domů, můj chudý otec mi řekl, abych šel zpět
na vysokou školu a dokončil Ph. D. studium. Můj bohatý otec mi ale řekl, že jestli chci být bohatý, musím se učit něco jiného. Všechno je totiž otázkou vzdělání, ale jde o to jakého. V roce 1973 jsem se tedy zapsal do svého prvního obchodního kurzu. Dodnes navštěvuji obchodní, PR, marketingové a další kurzy. V roce 1973 jsem se také zapsal do svého prvního kurzu o nemovitostech, resp. v tom kurzu šlo hodně o to, jak nakládat s dluhem. To jsem se musel naučit už před 26 lety, když jsem začal prodávat. V současnosti samozřejmě různé věci prodávám dál, mimochodem také proto jsem prodal spoustu knih, a zároveň mám dluh ve výši 500 milionů dolarů. Dluh dělá ze spousty lidí chudáky, pokud nevíte, jak s ním zacházet. V opačném případě z vás dělá boháče. Existuje totiž dobrý a špatný dluh. Takže když jsem v roce 1973 investoval do specifického vzdělání, bylo to proto, že jsem se nechtěl stát doktorem nebo právníkem, chtěl jsem být svobodný.“
Kim Kiyosaki: Vzdělávací systém sám o sobě finanční negramotnost nevyřeší
Jak hodnotíte setkání se zhruba tisícovkou lidí, kteří si přišli poslechnout vaši pražskou přednášku, a celkově vaši návštěvu Česka?
Dnes jsem viděla velmi nadšené lidi, kteří se chtějí učit, hledat nové informace a nové odpovědi. To na mě zatím udělalo největší dojem, bylo to velmi příjemné. Neměli jsme ještě možnost ve vaší zemi mnoho vidět, ale zítra se chystáme na výlet, chceme se dozvědět něco o vaší historii. Na Roberta udělala velký dojem společnost ZFP akademie, protože její filozofie je velmi podobná té naší a je velmi přínosná pro lidi.
Vaším hlavním byznysem je společnost Rich Dad a také budování značky Rich Woman. Věnujete se ale i nemovitostem. To jistě není snadný byznys, jaké byly vaše začátky?
Miluju reality, věnuju jim zhruba 35 procent svého času. Začínala jsem na kole, projížděla jsem se po okolí a hledala vhodné objekty, které by bylo možné pronajímat. A nevěděla jsem o tomhle byznysu prakticky nic. Našla jsem si realitního agenta a řekla mu: ráda bych investovala do nemovitostí, ale moc o tom nevím. Vezměte mě s sebou a dovolte mi pokládat vám otázky. Začínala jsem zkrátka od nuly, nevěděla jsem nic. Postupně jsem zjistila, že to není tak složité, jde o to, najít vhodné nemovitosti, které by vám mohly vydělávat víc, než kolik činí vaše náklady. Můžu se zeptat, proč si myslíte, že to je složitý byznys?
Zdá se mi nesnadné odhadnout, zda konkrétní nemovitost bude vydělávat, nebo ne.
Tomu rozumím. Moje úplně první nemovitost byl malý dům se dvěma malými pokoji a jednou postelí. Stál 45 tisíc dolarů a já byla tehdy dost vyděšená, protože jsem o tom byznysu nevěděla nic. Zvažovala jsem, jestli ho skutečně koupit, protože jsem se bála, že udělám nějakou velkou chybu a přijdu o všechny peníze. Nakonec jsem to zvládla díky tomu, že jsem studovala každý detail, každý údaj, prostě každou informaci, kterou jsem mohla získat. Protože tu neexistuje žádná garance.
Jak váš realitní byznys ovlivnila finanční krize, kterou odstartoval problém s tzv. subprime hypotékami?
Nejprve řeknu, jak vlastně problém v sektoru nemovitostí vznikl. Lidé si reality většinou koupili jen na chvíli, možná je trochu vylepšili a hned prodali. Nemám ráda takové zacházení s nemovitostmi. Kupuji je většinou na dlouhou dobu a pronajímám je. Prodávám jen velmi zřídka. Hypoteční krize mě částečně zasáhla. My jsme ale tušili, že přichází, protože jsme stále častěji naráželi na lidi, kteří neměli na to, aby si naše byty pronajali. A podotýkám, že nenakupujeme drahé, luxusní bydlení, naše nemovitosti jsou ve střední úrovni. Jenže tito lidé, kteří neměli peníze na pronájem, pak šli a kupovali si domy. To bylo znamení něčeho podivného.
My jsme vlivem krize ztratili určitou část nájemníků, obsazenost našich domů je asi o 15 procent nižší. Šlo o lidi, kteří ztratili práci. Museli si vybrat, jestli si nechají podnájem, nebo auto. Vybrali si auto, a já bych udělala totéž. Auto potřebujete ke shánění nové práce, dá se v něm vlastně i spát.
To, že nenakupujeme drahé, luxusní bydlení, ale pohybujeme se na střední úrovni, je pro nás výhodou, protože když mají lidé problémy se splácením nájmu, přemísťují se do našich bytů. Každopádně nyní musíme být mnohem nápaditější při vymýšlení, jak klienta získat a jak si ho udržet.
Jste se svým manželem horlivými propagátory finančního vzdělávání. Zeptám se vás na totéž, co jeho: může být zavedení výuky financí do škol řešením, když to budou učit lidé bez praktických zkušeností?
Myslím si, že nikoli, protože oni tomu nerozumí. Pokoušeli jsme se s Robertem vstoupit do vzdělávacího systému, ale narazili jsme na neprostupnou zeď. Takže jsme se obrátili na veřejnost a oslovili jednotlivce. Těm můžeme tohle vzdělání předat, a teprve oni mohou z hlediska širší veřejnosti něco změnit. Objevují se totiž mezi nimi i učitelé, kteří mohou znalosti o financích přenést do škol. Nemůže to tedy udělat vzdělávací systém sám o sobě.
Založili jsme pro tyto účely školu ve Phoenixu. Přijímáme děti, které státní vzdělávací systém odmítl. A je velmi zajímavé, že tyto děti, kterým bylo řečeno, že nemají šanci na úspěch a že jsou hloupé, se najednou stávají úspěšnými, například zakládají své vlastní podniky a podobně.
Kim Kiyosaki
Podnikatelka, autorka knih (její Bohatá žena se dostala mezi 50 nejlépe prodávaných knih z oblasti osobních financí všech dob), investorka v oblasti nemovitostí a také vystupuje jako motivační řečník. Na svých webových stránkách tvrdí, že ví, jak uspět a stát se finančně nezávislou ženou. Se svou misí finančního vzdělávání pro ženy vystupuje jako host televizních a rozhlasových stanic, má vlastní show „Rich Woman“ na PBS a píše sloupky pro WomanEnterpreneur.com